Lednové setkání s předškoláky

16. ledna, v den kdy od rána chumelilo, přišly do knihovny děti ze třídy Motýlků a hned jsem se dětí ptala, komu se splnilo vánoční přání. Až na jednu holčičku, která chtěla živé koťátko, se sny opravdu všem vyplnily. Potom jsem se ptala, kdo našel pod stromečkem knížku. Několik dětí se přihlásilo. 

Jako další padla otázka, jestli už jim z ní někdo četl, zda jim vůbec někdy dospěláci čtou. To se přihlásilo víc dětí. Ale záporné odpovědi několika dětí, když jsem se zeptala, zda má každý alespoň jednu knížku, ze které by mu mohl někdo něco přečíst, jsem se polekala. Snad mě jen děti nepochopily, protože se mi nechce zdát, že by mohly být rodiny, které nemají ani jednu pohádkovou knížku. A proč tato úvodní slova? Protože děti dostaly pro domácí čtení Čtenářské deníčky inspirované Školou naruby. Zde jsou oslovováni hlavně rodiče, sourozenci, prarodiče nebo jiní čtenáři, kteří mají smysl pro humor a jsou ochotni věnovat dětem svůj čas. V době, kdy dětské zábavě kraluje svět počítačů a televize, mohou doma objevit jinou zábavu – společně si číst. Děti čtení ohodnotí smajlíky nebo známkami a vyplněné deníčky donesou v březnu do knihovny, kde bude probíhat jejich hodnocení a hlavně povídání o tom, jak čtení doma probíhalo.

Sněhová nadílka nahrála dalšímu programu, protože jsem si četli z knížky J. Šandery Co mě čeká ve školce – příběh O velikém bobování. Děti potom vymalovaly obrázky a prohlížely si spoustu leporel. A věřte, že je to hodně bavilo.